Jan Hájek má rozsáhlé zkušeností z korporátního bankovnictví, strukturovaného financování a financování komerčních nemovitostí. Po více než 18 letech práce v bankovnictví se stal jedním ze zakladatelů společnosti Mezzanine Capital, která od roku 2016 poskytuje na českém trhu mezaninové financování.
S Janem Hájkem jsme se podělili o jeho názory na aktuální fungování a perspektivy mezaninového financování u nás. Rozhovor volně navazuje na článek Mezaninové financování, ve kterém tuto formu financování blíže popisujeme.
Mezaninové financování je flexibilním nástrojem se spoustou výhod pro dlužníky. Proč se s ním setkáváme na českém trhu tak zřídka?
To je složitá otázka. Za prvé, ten produkt není na trhu příliš známý. U financování firemních akvizic si každý zhruba dokáže představit, o co se jedná. U investičního fondu alokujícího kapitál do nemovitostí všichni vědí, že nemovitost nezmizí a dokáží si ji fyzicky představit. U mezaninu se většině lidí vybaví mezipatro v budově, ale že by to byl finanční zdroj, to je neznámá věc. Takže to je první věc, malé povědomí o produktu a z toho vyplývající skutečnost, že si ho klienti neumí představit a nedokáží ho používat.
Za druhé je to i otázka mentálního nastavení potenciálních klientů. Jsou vůči mezaninovému financování dost skeptičtí. Považují ho jen za další, a k tomu ještě mimořádně drahý, dluh. Mohu to srovnávat s německým trhem, kde také působíme. Když připravujeme transakci v Německu, jednáme s německými private equity fondy, které všechno na maximum pákují – používají v maximální možné míře jak seniorní úvěry, tak i juniorní finanční produkty včetně mezaninu. A svoji equitu opravdu považují, tak jak je to napsáno v amerických učebnicích, za nejdražší zdroj. To u nás chybí. Tady potenciální klienti považují mezanin za dodatečný dluh a v zásadě nesrovnávají jeho cenu s cenou equity. Souvisí to i s tím, že na trhu je obecně dost peněz a banky poskytují vysokou leverage. V Německu banky nejsou natolik agresivní a projekty (především akvizice) nefinancují v takové míře jako u nás.
Také je u nás relativně hodně peněz na trhu equity. Představoval jsem si, že když nabídnu tento produkt lokálním private equity fondům a ukážu jim, jak mohou svoji equitu pomocí mezaninu pákovat, bude je to zajímat, protože využití mezaninu by jim umožňovalo dívat se na zhruba dvakrát větší transakce, než skutečně dělají. Ale oni svůj přístup a strategii vůbec nezměnili a pořád se dívají na firmy zhruba ve velikosti 10 mil. EUR EBITDA a investují zhruba 10 -15 mil. EUR equity na transakci a o tom, že by dělali větší transakce, principiálně neuvažují.
S tím souvisí možná ještě jeden faktor, a to je faktor velikosti. Na trhu je relativně vysoká poptávka po mezaninových transakcích ve výši 1 – 1,5 mil. EUR, ale ty v zásadě nikdo nefinancuje, protože náklady a pracnost s tím spojené jsou velmi vysoké a potenciál výnosu naopak velmi omezený. Tady v ČR odmítám spoustu poptávek, které jsou pod 100 mil. Kč. Opět mohu srovnávat s německým trhem. Vzhledem k tomu, že Německo má o hodně větší ekonomiku a daleko větší firmy, tak se tam lehce dostaneme s velikostí mezaninu přes 5 mil. EUR v zásadě u všeho a otázku velikosti nemusíme ve většině případů řešit.
A pak ještě úplně obecně – ale nechci, aby to vyznělo nějak špatně – je to menší finanční sofistikovanost potenciálních klientů a jejich relativní konzervativnost. Když se například díváme na úspěšné rodinné firmy, tak ony ve většině případů buď nepoužívají leverage vůbec, nebo používají pouze bankovní úvěry a jen málo z nich je schopné použít mezanin, protože tomuto produktu většinově nerozumí a nedokáží docenit výhody, které jim dává.
Jaké výhody tedy mezaninové financování pro potenciální klienty má nebo by při správném použití mohlo mít?
Jak už jsem naznačil v odpovědi na předchozí dotaz, hlavní funkcí mezaninu je doplnit zdroje financování tak, aby bylo možné financovat a realizovat transakce (nejčastěji akvizice, ale také významné rozšiřující investice a restrukturalizace) i v případě, že ostatní finanční zdroje nepokryjí celou hodnotu transakce (a potenciální klient má např. omezený přístup k bankovnímu financování nebo k vlastním zdrojům). V případě nahrazení části vlastních zdrojů současně mezanin snižuje reálnou potřebu vlastního kapitálu klienta a tím navyšuje jeho výnos a zhodnocení jeho vlastních prostředků.
Pokud klient použije mezaninové financování, může se také vyhnout odprodeji části svých podílů jinému investorovi a udržet si svou stávající vlastnickou strukturu v případě, že by chtěl realizovat transakci, která by pro něj byla za normálních okolností příliš velká. Toto je podle mého názoru jedna z největších výhod, že klient může financovat transakce, na které by jinak nedosáhl, aniž by se musel vzdát podílu ve své společnosti ve prospěch strategického nebo finančního investora. Požadavky mezaninového věřitele týkající se např. vlivu na řízení firmy a požadavku na výnos jsou přitom řádově nižší než požadavky investora disponujícího vlastnickým podílem na společnosti.
Nezanedbatelnou výhodou je také, že podmínky mezaninového financování jsou opravdu flexibilní a je možné je více „ušít na míru“ konkrétní transakci než je tomu u jiných finančních zdrojů.
Jaké jsou požadavky na equitu potenciálního klienta ze strany mezaninového věřitele? Je možné financovat nějakou transakci i bez použití vlastních zdrojů?
Obecně platí, že klient nějaký přiměřený podíl vlastních zdrojů musí mít, není možné deal financovat pouze pomocí mezaninu a bankovního úvěru a nic dalšího takříkajíc „nedat do hry“. Typicky, pokud při LBO akvizici představuje kupní cena za 100% podílu na firmě například 6-násobek EBITDA, tak úplně optimální je, když investor pákuje hodnotu 4xEBITDA bankovním úvěrem, 1xEBITDA mezaninovým úvěrem a minimálně 1xEBITDA by měly představovat vlastní zdroje. Ale ten ekvivalent 1xEBITDA vlastních zdrojů je možné případně nahradit tím, že klient zapojí do transakčního perimetru svoji stávající firmu. Tím pádem může dělat typ akvizice, kdy jedna firma kupuje druhou a nepotřebuje přitom žádný volný cash. Ve výjimečných případech je možné zohlednit i materiální hodnotu některých aktiv klienta.
Jaké jsou možnosti využití mezaninového financování v současné situaci, kdy jsou mnohé firmy do velké míry postiženy koronavirovou krizí?
Já to vidím ze svého úhlu pohledu pozitivně, obchodní příležitosti se dokonce začínají objevovat ve větší míře, jak banky jsou obecně opatrnější a peníze (ačkoliv je jich pořád hodně) se staly vzácnějšími, protože na trhu stouplo riziko obecně. A samozřejmě, platí, že krize generuje příležitosti pro mnoho tržních subjektů. Já si pamatuji, že během krize 2009 – 2013 jsme v bance v oblasti strukturovaného financování poskytli největší objemy úvěrů na extrémně zajímavé transakce (jak z pohledu banky, tak z pohledu našich tehdejších klientů). Kdo byl tehdy schopný realizovat transakci a měl peníze, mohl koupit velmi dobrá aktiva za ještě lepší cenu. Takže já tu krizi dnes vnímám spíše tak, že pro nás je to příležitost. Za prvé banky ustoupily a vytvořily přirozeně prostor pro další finanční zdroje a za druhé – vzhledem k tomu, že mezaninové financování se z 90% používá na financování akvizic – krize určitým způsobem zreálnila hodnotu firem. Hlavní problém nedávného období byl v tom, že v letech vrcholné konjunktury 2017 – 2019 se při prodejích firem začal významně zvětšovat rozdíl mezi očekáváními prodávajících a kupujících. Prodávající měli extrémně vysoká očekávání a neustále kreslili další růstové příběhy, čemuž kupující nevěřili a byl problém akviziční transakce dotáhnout do konce. V dnešní situaci prodávající prostě pochopili (někteří ano, někteří ne, ale uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál), že žádný strom neroste do nebe a to očekávání nekonečného růstu se zreálnilo.
Pak jsou tam také potenciálně restrukturalizační transakce, které se již začínají objevovat. To nejsou pouze případy, které končí insolvencí, ale mnohé firmy (ve většině případů ty, které jsou vlastněny zahraničními matkami) se snaží dále zefektivnit své fungování, dělají např. tzv. spin-offy – prodávají části businessu a podobně. Roli také samozřejmě hraje otázka následnictví v segmentu majitelů středně velkých firem, která velmi často končí spíše prodejem příslušné společnosti nežli jejím předáním další generaci, a to nám samozřejmě také hraje do karet.
Takže když vezmu v úvahu následující faktory: opatrnější banky, zvýšené tržní riziko, omezenější přístup k financování, generační obměna a změna očekávání prodávajících v případě akvizičních transakcí, vidím pro mezaninové financování rostoucí prostor.
Děkuji za rozhovor.
Ptala se: Alena Gáliková