EBITDA (Earnings before interest, taxes, depreciation and amortisation) je jedním z ukazatelů provozní výkonnosti společnosti a alternativou k ukazateli provozního hospodářského výsledku. Článek se zabývá konstrukcí výpočtu ukazatele EBITDA, ukazuje jeho běžné využití v oblasti firemních financí a zabývá se jeho interpretací a omezením.

 

Ukazatel EBITDA je jedním z ukazatelů provozní výkonnosti společnosti a alternativou k ukazateli provozního hospodářského výsledku, který na rozdíl od EBITDY zohledňuje odpisy a další položky účetního charakteru (opravné položky, tvorbu rezerv apod.). S ukazatelem EBITDA se velmi často setkává každý, kdo se zabývá finanční analýzou firmy, jejím financováním nebo oceňováním. Toto frekventované využití vyplývá z toho, že výpočet EBITDY je (alespoň z formálního hlediska) velmi jednoduchý a také z toho, že pojem EBITDA je do značné míry intuitivní a lehce pochopitelný.  I člověk, který se profesionálně finanční analýzou nezabývá, si dokáže dobře představit, že ukazatel EBITDA vystihuje provozní výkonnost firmy, protože je očištěný od finančních nákladů a odpisů a jako takový do určité míry odráží provozní cash-flow firmy, tj. kolik je firma schopná v daném období a při běžném provozu vydělat. Tento přístup je užitečný i při porovnávání výkonnosti firmy v čase a sledování jejího vývoje.

V násobcích EBITDA se nejčastěji vyjadřuje ocenění firmy, kde se můžeme setkat např. s vyčíslením hodnoty firmy, která představuje 5-10 násobek EBITDA (nebo i podstatně více podle odvětví a výhledu růstu firmy, nebo naopak méně).

Bankéř se bude zajímat o poměr čistého dluhu k EBITDA (Čistý dluh/EBITDA), přičemž tento poměr se dá interpretovat i tak, že se jedná o teoretickou hodnotu, za jak dlouhé časové období je firma schopná se oddlužit, pokud všechny vytvořené prostředky použije na úhradu svých úvěrů a půjček. Tato hodnota by pak neměla přesáhnout nějakou rozumnou míru. Za maximum se považuje cca 3-5 násobek roční EBITDA (to znamená teoretické splacení úvěrů za 3-5 let).          

Z účetních výkazů sestavených podle českých účetních standardů, konkrétně z výkazu zisků a ztrát můžeme vypočítat EBITDU několika způsoby, nejčastější  jsou:

• Provozní výsledek hospodaření – Rezervy v provozní oblasti a komplexní náklady příštích období – Tržby z prodeje dlouhodobého majetku a materiálu + Zůstatková cena prodaného dlouhodobého majetku a materiálu + Úpravy hodnot v provozní oblasti

        nebo

• Tržby z prodeje výrobků a služeb + Tržby za prodej zboží – Výkonová spotřeba – Změna stavu zásob vlastní činnosti + Aktivace – Osobní náklady + Jiné provozní výnosy – Jiné provozní náklady – Daně a poplatky.

Oběma způsoby by přitom měla vyjít stejná hodnota EBITDY.

Musíme si být ovšem vědomi skutečnosti, že tento jednoduchý ukazatel může být při hodnocení výkonnosti firmy a při porovnávání různých firem (byť i ze stejného odvětví) do značné míry zkreslující, a to z těchto důvodů:

• EBITDA není cash flow. Skutečné peněžní toky firmy jsou kromě výkonnosti vyjádřené ukazatelem EBITDA významně ovlivněny i dalšími skutečnostmi, které se v ukazateli EBITDA neprojevují. Jedná se zejména o vliv vývoje provozního kapitálu firmy (rostoucí/klesající pohledávky, zásoby a závazky), který může při nepříznivém vývoji „spolknout“ i celou vyprodukovanou hodnotu EBITDA. Investice do hmotného a nehmotného majetku (zejména nevyhnutelné nebo vynucené), finanční náklady a daň z příjmu jsou dalšími „konzumenty“ cash flow, které mohou významně ovlivnit finanční pozici firmy, robustnost jejích financí a schopnost splácet načerpané úvěry. Doplnění analýzy o ukazatel Cash konverze (případně i ve variantě EBITDA/provozní (čisté) cash flow) nám může pomoct v posouzení jaká část provozního výsledku „zůstává“ ve firmě a jak velká část je použita na úhradu dalších potřeb.

• Specifika českých účetních výkazů vedou k tomu, že ukazatel EBITDA vypočítaný pouze na základě několika údajů z výkazu zisků a ztrát může být významně nepřesný, pokud má firma vysoké položky leasingových nákladů, případně i mimořádné náklady (např. pokuty, penále, manka a škody), které se všechny účtují do provozních nákladů (účtová třída 5), ale například i mimořádné výnosy (náhrady škod apod. – účtová třída 6).

Zejména vyšší položky leasingových nákladů mohou vést k nízké EBITDĚ a podcenění provozní výkonnosti firmy, což může dokonce negativně ovlivnit její přístup k financování. Přitom pokud by si stejná firma místo leasingu zvolila financování úvěrem, úrokové náklady by se ve výkazech projevily až ve finanční oblasti (finanční výsledek hospodaření), firma by měla vyšší EBITDU, ale její schopnost obsluhy dluhu by byla téměř srovnatelná jako v případě leasingu (nebo dokonce se zohledněním daňových aspektů i horší).

V praxi se liší i přístup k tomu, zda se do EBITDY započítává změna stavu zásob rozpracované výroby, která se nachází v „provozní“ části výkazu zisků a ztrát. V některých případech se zohledňuje, zejména když je při analýze kladen důraz na analýzu provozní výkonnosti společnosti. V jiných případech, pokud se jedná spíše o kalkulaci EBITDY jako aproximaci provozního cash flow se tato položka naopak vylučuje vzhledem k tomu, že ji neprovází změna finančních toků.  

Důsledný analytik by měl zohledňovat výše uvedené položky a případně o ně EBITDU očišťovat. Často se také používá ukazatel „udržitelná EBITDA“, která počítá právě s podobnými úpravami (zejména o mimořádné a jednorázové položky). V této souvislosti se místo ukazatele EBITDA za jedno účetní období počítá spíše s průměrem EBITDY za několik minulých let nebo s očekávanou EBITDOU.

Při nastavení závazných finančních ukazatelů v případě bankovního financování, které velmi často s EBITDOU také pracují, je třeba si podrobně vyjasnit, jaké položky v minulosti dosažená EBITDA obsahuje a jak se bude požadovaná EBITDA kalkulovat. Také je třeba obezřetně plánovat její vývoj i s ohledem na výše uvedené položky.