Tento článek se zabývá vybranými otázkami financování investičních záměrů prostřednictvím bankovních úvěrů a upozorňuje na některé skutečnosti, kterým je třeba věnovat pozornost v zájmu bezproblémového čerpání a splácení investičních úvěrů.  

 

Na financování investic a investičních záměrů cizími zdroji (nejčastěji bankovními úvěry) se zpravidla využívají dlouhodobé termínované úvěry.

U těchto úvěrů je jejich čerpání a splácení předem co nejpřesněji definované a odvíjí se od charakteru financovaného záměru. Na rozdíl od revolvingového úvěru není možné již splacené částky znovu načerpat.

Čerpání úvěru může být jednorázové (u jednoduchých projektů, např. prostý nákup technologie bez složení zálohy) nebo postupné ve větším nebo menším počtu čerpání (u složitějších projektů s delším časovým průběhem). Po dobu budování investice a čerpání úvěru je zpravidla uplatněn odklad splátek, který může dosáhnout až 1-2 roky v závislosti na uvedení nové kapacity do provozu.

Podmínkou čerpání je téměř vždy požadavek banky, aby klient použil na financování investičního záměru částečně i vlastní zdroje v závislosti na dluhové kapacitě společnosti a se zohledněním přínosu financovaného projektu. Banky často stanovují i další specifické podmínky čerpání investičního úvěru, např. získaní příslušných (stavebních) a jiných úředních povolení nutných k realizaci projektu, znalecké posudky ohledně technické, ekonomické, tržní realizovatelnosti investičního záměru apod.   

Splácení investičního úvěru bývá nastaveno v souladu s očekávanou návratností investice a také v souladu s celkovou kapacitou splácení dané společnosti. Vzhledem k tomu, že investiční projekty mají delší dobu návratnosti, bývají investiční úvěry také poskytovány dlouhodobě, zpravidla v rozmezí 3 – 15 let, někdy i na delší dobu.  

Úroková sazba investičního úvěru může být stanovena buď fixně (méně často) nebo je stanovena na základě konstrukce PRIBOR (LIBOR, EURIBOR podle měny čerpání) plus stanovená úroková marže banky. Vzhledem k dlouhodobosti investičního úvěru je možnost nepříznivého vývoje tržní úrokové sazby (PRIBOR atd.) významným rizikem, u kterého je vhodné (a bankou často i vyžadované) zajištění úrokového rizika formou některého nástroje zajištění úrokového rizika (např. Interest Rate Swap – IRS).     

Skutečnost, že investiční úvěr je dlouhodobého charakteru má i další důsledky na nastavení úvěrového vztahu mezi dlužníkem a bankou. Banka v zájmu omezení úvěrového rizika často nastavuje v úvěrové smlouvě pro klienta různá omezení (např. na dodatečné investice, výplatu dividend, čerpání jiných úvěrů apod.) nebo povinnosti (informovat banku o finančních a provozních záležitostech, dodržovat závazné finanční ukazatele apod.). Samozřejmostí je z tohoto důvodu i dostatečné zajištění investičního úvěru aktivy společnosti (zpravidla nejen nově nabývanými v rámci financovaného záměru ale i stávajícími aktivy dlužníka).

Čemu je třeba věnovat pozornost:

• plánování investičního projektu – analýza nákladů a návratnosti/výnosnosti projektu, vývoje trhu, cenové úrovně vstupů a výstupů, konkurence, regulace a dalších faktorů v závislosti na charakteru záměru a jeho významu pro firmu;
• neopomenout časové hledisko – plánovat nejen čerpání, ale i splácení úvěru s dostatečnou časovou rezervou a vyjednat s financující bankou dostatečně výhodné podmínky;
• zvážit zajištění úrokového rizika v závislosti na výši úvěru (relativně k velikosti firmy), splatnosti úvěru (čím delší, tím větší riziko) a očekávaném vývoji finančního trhu;
• zvážit zajištění kurzového rizika, pokud existuje, zvlášť u projektů s delším obdobím realizace (nepříznivý vývoj kurzu může vést k nedostatku finančních zdrojů na finalizaci projektu);
• věnovat dostatečnou manažerskou kapacitu realizaci projektu, včas a intenzivně řešit časové nebo nákladové odchylky od stanoveného investičního plánu.