Tento článek se zabývá charakterem a formami provozních úvěrů a nejběžnějšími podmínkami jejich poskytování u bank, případně jiných finančních institucí. Dále upozorňuje na skutečnosti, kterým je třeba věnovat pozornost v zájmu bezproblémového nastavení a využívání provozního financování.
Provozní úvěry slouží prioritně k financování provozního kapitálu společnosti, tj. zejména na financování pohledávek a zásob. Vzhledem k tomu, že se u většiny firem jedná o aktiva s rychlou obrátkou, používají se na jejich financování zpravidla krátkodobé úvěry revolvingového charakteru (tzn. úvěr je možné v domluveném časovém období kdykoliv plně nebo částečně splatit a poté opět načerpat).
Úvěr na financování provozního kapitálu bývá poskytován ve dvou nejběžnějších formách:
Kontokorentní úvěr – je to forma financování, při které je na běžném účtu nebo na vícero účtech společnosti (např. v různých měnách) nastaven úvěrový limit (debet) umožňující z tohoto účtu provádět opakovaně platby až do dosažení úvěrového limitu;
Revolvingový úvěr čerpaný prostřednictvím tzv. fixních tranší – při tomto způsobu je stanoven úvěrový limit a klient domluveným způsobem požádá o čerpání úvěru, přičemž musí uvést konkrétní čerpanou částku (tranši, která nesmí přesáhnout nečerpanou částku úvěrového limitu) a období, během kterého ji potřebuje mít načerpanou. Splacenou tranši může klient znovu načerpat, i opakovaně, termín splatnosti však nesmí přesáhnout smluvně stanovený časový limit – platnost úvěrového rámce.
Tento způsob klade větší nároky na plánování finančních toků dlužníka než je tomu u kontokorentního úvěru, nicméně umožňuje lepší plánování na straně banky, vzhledem k tomu že k načerpání tranše dochází zpravidla v čase (T+2), tj. dva dni po doručení žádosti o čerpání bance (po dohodě s bankou je možné tuto lhůtu zkrátit nebo v nutných případech čerpat i ve stejný den, kdy je podaná žádost o čerpání, záleží na individuálním přístupu banky).
Splatnost provozních úvěrů
Vzhledem k účelu provozních úvěrů bývá jejich splatnost zpravidla nastavena krátkodobě, většinou na období 1 roku (výjimečně na dobu 2-3 let pokud např. banka poskytla klientovi zároveň i dlouhodobý úvěr), přičemž se počítá s tím, že pokud vztahy banky a klienta probíhají bez problémů, bude tento úvěr obnoven a bude pokračovat v následujícím období. V některých případech se můžeme setkat i s poskytnutím úvěrového rámce na dobu neurčitou – tj. je platný až do jeho zrušení ze strany klienta nebo banky se stanovenou výpovědní lhůtou.
Výše provozního úvěru
Při stanovení výše provozního úvěru banka přihlíží zejména ke struktuře bilance (výše zásob, krátkodobých pohledávek a krátkodobých závazků) a vývoji potřeb klienta – při růstu nebo naopak poklesu výroby a tržeb rostou nebo klesají i nároky na financování provozního kapitálu. Významný vliv má také vývoj doby splatnosti pohledávek a závazků a potřeba držení (průměrná obrátka) zásob.
V některých případech kromě celkové výše úvěrového limitu banka stanovuje ještě další omezení na čerpání provozního úvěru – tzv. regulaci čerpání (také se uvádí jako borrowing base), kdy stanoví dodatečné limity, např.:
- neregulovaná část úvěru plus
- x% hodnoty zásob (x% materiálových zásob + x% rozpracované výroby + x% hotových výrobků/zboží) plus
- x% hodnoty krátkodobých pohledávek do splatnosti (nebo x% pohledávek max. do 30 dní po splatnosti) nebo různé kombinace výše uvedeného.
Konkrétní procenta se liší v závislosti na odvětví, charakteru zásob a kvalitě pohledávek.
Výhodou regulace pro banku je snížení úvěrového rizika, protože úvěr je čerpán pouze v přiměřené výši. Nevýhodou této regulace pro klienta je, že výpočet výše čerpání probíhá až s určitým časovým odstupem po příslušném rozvahovém dni (obvykle čtvrtletně nebo měsíčně), což může působit potíže klientům s výraznějším průběhem sezónnosti (např. potřeba předzásobení, koncentrace tržeb do krátkého období v roce apod.). Proto je třeba při vyjednávání konkrétní formy regulace s bankou zohlednit i tyto faktory a pečlivě vyhodnotit průběh potřeby provozního financování během roku za několich předchozích let.
Čemu je třeba věnovat pozornost:
- zvolit správný typ úvěru v závislosti na potřebách firmy a její schopnosti předvídat své cash flow a potřebu financování;
- nastavení dostatečné výše úvěrového rámce, přičemž je třeba zároveň zohlednit i jeho náklady – tj. případnou závazkovou provizi, kterou dlužník platí bance z částky nečerpaných úvěrových zdrojů;
- zohlednit případnou sezónnost, aby úvěrové limity byly dostatečné pro sezónní výkyvy;
- zohlednit měnovou strukturu hotovostních toků a případnou rezervu na výkyvy kurzu;
- pokud banka trvá na regulaci čerpání na základě stanovených parametrů (zásoby, pohledávky), je třeba věnovat mimořádnou pozornost adekvátnosti jeho nastavení a vyjednání vyhovujících podmínek (např. jaký typ zásob je možné financovat, pohledávky pouze do splatnosti vs. do určité lhůty po splatnosti).